Tematicky a snad i z finančních důvodů se Karásek soustředil především na žánr krajinářství, mariny a karikatury. Sem patří i kresby ze skicáře Théodora Géricaulta nebo drobné črty na útržcích papíru Théodora Rousseaua. Karáskova snaha o reflexi vývoje francouzského umění přivedla do jeho sbírky i impresionisticky laděné kresby Paula Signaca i karikatury Honoré Daumiera. Čelní místo v této kolekci však Karásek vyhradil dílům dekadence a symbolismu ztělesňovaným pracemi Feliciena Ropse a Odilona Redona. Protože však nebylo v Karáskových možnostech vybudovat ucelenou francouzskou sbírku kresby reflektující všechny hlavní linie vývoje francouzského umění, doplnil chybějící části grafikou, zejména díly Eugéna Delacroix, Édouarda Maneta, Paula Gauguina nebo Henriho de Toulouse-Lautreca. Podobně si počínal i v případě čelních představitelů umělecké tvorby první poloviny 20. století z dalších evropských zemí (James Ensor, Max Chagall, James McNeill Whistler, Alfred Kubin). Zcela ojedinělé místo v tomto souboru zaujímají dvě kresby, první z ruky Gustava Klimta a druhá od Oskara Kokoschky.