České umění 19. století

Přes těžkosti se zjišťováním původu děl z Karáskovy sbírky se lze domnívat, že rozsáhlou kolekci českého umění 19. století formoval Karásek především v meziválečných letech. Přestože výzkum dalších desetiletí ubral sbírce v některých ohledech na někdejším lesku (především k rozsáhlým konvolutům domnělých děl rodiny Mánesů je dnes třeba přistupovat nanejvýš kriticky), nesnižuje tato skutečnost její celkový význam a hodnotu.

Z množství bezesporu pozoruhodných děl je třeba vyzdvihnout studii Františka Tkadlíka k obrazu Sv. Jan Nepomucký, rozsáhlý soubor kresebných studií zakladatele pražské Akademie výtvarného umění Josefa Berglera a především téměř padesát kreseb Františka Horčičky, jehož dílo je v Karáskově galerii, oproti jiným sbírkám, zastoupeno v celém svém žánrovém spektru. Z děl malířů, jejichž tvůrčí úsilí vrcholilo kolem poloviny století, si pozornost zaslouží vynikající studie Adolfa Kosárka, Viktora Barvitia nebo Petra Maixnera. Generaci Národního divadla reprezentuje množství přípravných studií z rukou autorů zvučných jmen. Karáskovi se podařilo získat například skici Václava Brožíka mimo jiné i pro jeho slavný obraz Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém, náčrty Mikoláše Alše k cyklu Vlast realizovaného v lunetách foyer Národního divadla a řadu dalších děl Františka Ženíška, Maxe Pirnera nebo Hanuše Schweigera. Patrně nejpozoruhodnější částí je nepočetný, ale o to významnější soubor děl Jakuba Schikanedera. Stranou Karáskovy pozornosti nezůstala ani plastika, proto v jeho sbírce můžeme nalézt i díla Josefa Václava Myslbeka nebo vzácné ukázky studií ze soutěže k fontáně před pražské Rudolfinum od Bohuslava Schnircha.